Subjektivní minirecenze filmu Gravitace se spoilery. Pokud jste film neviděli, nekažte si zážitek dalším čtením a nejdříve si na film zajděte do kina. Minimálně na 3D verzi, nejlépe rovnou do IMAXu.
Vizuální stránka filmu je famózní, obzvlášť v IMAXu na velkém plátně. IMAXové 3D se nedá s běžným 3D srovnávat, zážitek je mnohem intenzivnější. Uhýbání před letícími úlomky nebo pokusy dotknout se věcí vznášejících se v prostoru přede mnou, to je přesně co čekám od třetího rozměru. Stejně tak skvělá je práce se zvukem / tichem. Potud jasných 100 %.
Horší je to s dějem. Narozdíl od předchozího Cuarónova filmu Potomci lidí, který na mě dokázal přenést atmosféru rezignace i naděje, Gravitaci se to daří tak napůl. Může za to příliš mnoho (ne)šťastných náhod a nelogičnosti jako dolet sta kilometrů během pár minut, rychlé převlékání do skafandru ve spodním prádle nebo přeskok s hasičákem na čínskou stanici, který asi Sandra Bullock odkoukala v Nebezpečné rychlosti 🙂
A právě Sandra, která zde sice hraje líp než ve většině svých filmů, mi v Gravitaci nesedla. Své škatulky z romantických komedií se těžko zbaví, obzvlášť, když při prvních záběrech má roli nešiky. Další věc, kterou jsem nepochopil byla její motivace návratu na Zem a s tím související tak trochu vynucený happyend. Asi její touha bezcílně jezdit autem a poslouchat rádio byla opravdu hodně silná 🙂 Naopak nemám problém uvěřit, že George Clooney by se jako zkušený astronaut na své poslední misi obětoval pro záchranu jiného.
Přesto se mi nepodařilo vcítit do děje tak, jak si asi tvůrci přáli, a bylo mi jedno jestli Sandra přežije nebo ne. Což je u filmu, který je především o pocitech, špatně, takže za děj 60 %.
Jsem si vědom, že Gravitace není dokument a za jednoduchou dějovou linku by bylo vděčné nejedno sci-fi. Ale od drama, které se možná právě teď odehrává nad našimi hlavami jsem čekal uvěřitelnější atmosféru. Klidně by mi stačilo, kdyby šlo o devadesátiminutový realtime výsek z orbitu, kde je poškozena loď a dva přeživší kosmonauti se musí dostat na kosmickou stanici, odkud se pokusí navázat spojení a film končí. Přičemž cestu jeden z nich nezvládne, případně ji nezvládne nikdo.
Mimochodem, na filmu mě zaujaly dvě věci. První, jak špatní jsou ti Rusové (sestřelení satelitu, na jejich stanici chybí návratový modul, druhý je bez padáku a paliva) a druhá, že problém s odpadem se netýká jen povrchu zemského.
Přes všechny výtky, které mám k ději, je Gravitace jako celek velmi povedený film a stojí na něj jít.
Já měl z gravitace tak silný zážitek, že vše řečené jsem přehlížel či spíše si uvědomoval až po cestě domů. Já Gravitaci hodnotím jako zážitkový film, kvůli kterému má pro mě konečně smysl po dlouhé době do 3D kina jít, něco co zatím z televize nepoznám. Zprostředkovaný zážitek nechává slabý příběh bokem a to je dobře.